Umělecké akce jsou prchavé události, které existují jen po dobu svého trvání v určitém okamžiku. K jejich zachycení umělci a umělkyně nezřídka využívají médium pohyblivého obrazu, s jehož pomocí pořizují obrazový a zvukový záznam. V socialistickém Českolovensku měli umělci ztížené podmínky pro práci s filmem a časteji své umělecké performance dokumentovali prostřednictvím fotografie...

Hudba výrazně ovlivňuje kvalitu filmového obrazu a naopak, filmový obraz může zásadně proměnit vyznění hudby. Tuto dynamiku reflektovala již umělecká avantgarda 20. let, ale častým námětem umělecké tvorby se stává až díky rozvoji audiovizuálních technologií po druhé světové válce. Umělci a umělkyně produkují experimentální filmy ve spolupráci s hudebníky, vytvářejí oficiální i neoficiální videoklipy a čerpají z populární audiovizuální produkce.

Rozšíření digitálních technologií na úkor analogových médií má zasadní vliv na tvorbu i distribuci audiovizuálního umění. Tvůrci experimentují s novými kvalitami digitálního obrazu za pomoci neustále se zdokonalující techniky, jenž je dostupná i mimo zázemí odborných pracovišť.

Televizní vysílání má na audiovizuální tvorbu umělců a umělkyň podobně formující vliv jako klasická kinematografie. Autoři se podílejí na tvorbě televizních programů nebo se vůči nim kriticky vymezují, zakládají vlastní nezávislá studia či ve svých dílech přetvářejí populární televizní pořady. I samotné médium televize se stává objektem uměleckých děl a performancí.

Ulice, parky, náměstí, dopravní prostředky, veřejné budovy a další městská místa nejsou pro audiovizuální umělce a umělkyně pouhými kulisami, ale často se stávají svébytnou inspirací a námětem audiovizuálních děl. Tvůrci ve svých snímcích zpochybňují zavedená společenská pravidla panující ve městě, reflektují jeho architektonický a urbanistický charakter či zachycují historickou paměť míst a událostí.

Pohyblivý obraz poskytuje umělcům a umělkyním výjimečný prostředek k zachycení proměny artefaktů ve vztahu k vnějšímu dění i subjektivnímu vnímání. Audiovizuální díla se tak stávají nástrojem k zaznamenání performativních interakcí s objekty, ztvárnění proměny objektů působením přírodních procesů či k imaginativní hře s artefakty, jež jsou vyjímány ze zákonitostí všední skutečnosti.