Digitální experimenty
Rozšíření digitálních technologií na úkor analogových médií zásadně ovlivnilo tvorbu i distribuci audiovizuálního umění. Tvůrci začali experimentovat s digitálním obrazem za pomoci neustále se zdokonalující techniky, nově dostupné i mimo zázemí odborných pracovišť. Pro umělkyni Lucii Svobodovou byl počítač vítanou příležitost pro zřízení osobního studia, kde mohla tvořit bez ohledu na požadavky oficiální normalizační kultury 80. let. V počátcích své tvorby autorka využívala grafický systém počítače Amiga, jenž jí umožňoval rozvíjet principy klasické animace za pomoci digitálního tvarosloví. S možnostmi počítačové animace experimentoval také umělec Martin Hřebačka ve snímku Erosynta I., který simuluje optické a haptické vlastnosti povrchu stříbřitého morfujícího tvaru.
Počátky 3D animace v první polovině 90. let zachycují také díla Kytka a Hlavolam René Slauky, jejichž tvarové kompozice odkazují k estetickým východiskům konstruktivismu či minimalismu. Stále dostupnější a výkonější počítačové technologie umožnily, aby se práce s digitálním obrazem stala běžnou součástí umělecké tvorby. Na světové výstavě EXPO v Šanghaji v roce 2010 představil český pavilon interaktivní digitální animace vycházející z ilustrací Zdeňka Sklenáře. Jedním ze spoluautorů animace byl Martin Búřil, který ve svém videu Monoskop no. 3 odstranil všechna grafická data původních ilustrací Opičího krále.
S konstruovaností digitální obrazu pracuje také umělec David Přílučík ve své práci En plein air 2. Záběry islandské krajiny, původně vytvořené za účelem propagace obrazovek společnosti Samsung, jsou v díle zpomalovány na základě času, jenž byl podle autorova odhadu zapotřebí k jejich vzniku. Neustále se zdokonalující možnosti digitálního obrazu posouvají možnosti reprezentace existující i fikční reality, jako je tomu například v díle Malinko nakouknout Tomáše Kajánka, ve kterém si autor za pomoci technologie deepfake osvovojuje podobu zesnulého hudebníka Lila Peepa.
Lucie Svobodová: Obrázky
6 min, 1989
Zobrazit v databázi
Krátký film Obrázky představuje jedno z prvních uměleckých audiovizuálních děl vzniklých v Československu, k jehož výrobě byla využita počítačová animace. V průběhu svého studia v ateliéru Filmové a televizní grafiky na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové se Lucie Svobodová věnovala především klasickému animovanému vyprávění prostřednictvím figurální kresby, v jednom ze svých prvních filmů Obrázky však ústřední děj i postavu abstrahuje a rozvíjí možnosti nového barevného tvarosloví prostřednictvím grafického systému počítače Amiga. Motiv poutníka se v díle Lucie Svobodové pojí s tematizací konceptu času a životního koloběhu, na které měla vliv autorčina obeznámenost s buddhistickým učením.
Martin Hřebačka: Erosynta I.
3.5 min, 1994
Zobrazit v databázi
Ve filmu Erosynta I. Martin Hřebačka využíval a ohledával možnosti počítačové animace. Na temném pozadí evokujícím nekonečnou hloubku pluje stříbřitá hmota, která pozvolně mění svůj tvar. Hudba Vladimíra Helebranta, který byl od roku 1988 členem české alternativní bigbeatové kapely MCH band jako klávesista a zpěvák, dotváří atmosféru umělého universa, jež je zdánlivě vzdálené naší realitě. Pomocí simulace optických a haptických vlastností povrchu stříbřitého morfujícího tvaru, vzniká prostor pro asociace od buněčných mikrosvětů, přes kapalná skupenství přírodních i chemických látek až po představy o vzdáleném vesmíru.
René Slauka: Hlavolam
2 min, 1994
Zobrazit v databázi
Ve snímku Hlavolam z roku 1994 René Slauka ohledává možnosti počítačové animace včetně simulace 3D prostoru a to na základě variování moderních uměleckých směrů 20. století. Tvarové kompozice odkazují k estetickým východiskům konstruktivismu či minimalismu. Hlavolam vznikl v první polovině devadesátých let spolu s dalšími počítačovými animacemi, které Slauka vytvářel samostatně nebo ve spolupráci s Věrou Geislerovou. Slauka se v počítačové animaci věnoval simulování prostoru a znázornění všedních věcí jako atributů hmotného světa.
Martin Búřil: Monoskop no. 3 – Monkeyking legend
7 min, 2011
Zobrazit v databázi
V roce 2010 vznikla za účelem prezentace na světové výstavě EXPO v Šanghaji interaktivní animace vycházející z ilustrací Zdeňka Sklenáře ke knize Opičí král (česky 1961). Jedním ze spoluautorů animace byl i Martin Búřil. Základem videa Monoskop no. 3 jsou podklady ploškové animace příběhů Opičího krále, z nichž jsou však odstraněna veškerá grafická data původních ilustrací. Jeho souboje s Nefritovým císařem jsou převedeny na kolize barevných obdélníků generického monoskopu, kalibračního obrazce, jímž jsou automaticky nahrazena chybějící data v software After Effects. Búřilův Monoskop je technickým ready-madem i animovaným filmem čisté formy zbavené obsahu.
David Přílučík: En plein air 2
3 h 57 min, 2015
Zobrazit v databázi
Dílo En plein air 2 svým názvem odkazuje k tradici tvorby v plenéru. Umělec David Přílučík přejímá záběry islandské krajiny, původně vytvořené za účelem propagace obrazovek společnosti Samsung, a jednotlivé obrazy zpomaluje na základě času, jenž byl podle autorova odhadu zapotřebí k jejich vzniku. Jednoduchá manipulace zbavuje původní záběry jejich uniformity a přesouvá diváckou pozornost k specifickým jevům v zobrazované krajině. Otázku reprezentace času tvůrčí práce autor reflektuje v návaznosti na teorii spisovatele Diedricha Diederichsena.
Tomáš Kajánek: Malinko nakouknout
3 min, 2020
Zobrazit v databázi
Tomáš Kajánek si v díle Malinko nakouknout osvojil podobu známého zpěváka Lila Peepa, jehož náhlá smrt v roce 2017 podnítila veřejnou diskusi ohledně užívání farmaceutik při léčbě psychických poruch. Dílo zachycuje posmrtnou promluvu hudebníka, ve které Peep reflektuje svoji roli v procesu komodifikace duševního zdraví. Pro zpodobnění rappera autor využil technologie deepfake, jež umožňuje digitální vizualizaci osob na základě existujících audiovizuálních záznamů.
