Městské intervence
Ulice, parky, náměstí, dopravní prostředky, veřejné budovy a další městská místa nejsou pro audiovizuální umělce a umělkyně pouhými kulisami, ale často se stávají svébytnou inspirací a námětem audiovizuálních děl. Tvůrci ve svých snímcích zpochybňují zavedená společenská pravidla panující ve městě, reflektují jeho architektonický a urbanistický charakter či zachycují historickou paměť míst a událostí.
Všechny tyto aspekty se snoubí ve snímku Underground, který natočil fotograf a filmař Jan Ságl v roce 1972. Film zachycuje v jediném statickém záběru nekončící výstup cestujících z prvního pojízdného schodiště. Dav cestujících je unášen zdánlivě nezastavitelnou silou vpřed bez možnosti vybočení z proudu, jakožto symbolický obraz počínající normalizace v Československu 70. let. S realitou pozdní normalizace diváky konfrontovala umělkyně Irena Gosmanová alias Pigi ve svém filmu Pohádka po šílence, jež se odehrává v prostředí Prahy 80. let. Soudobá společnost je připodobněna k zvířatům zavřeným v ZOO, ze které utíká osamělý vlk bloudící městem, jemuž jsou oficiální společenská dění cizí.
Ideologickou podmíněnost chování v městském prostoru testovaly ve své akci Grátis punč umělkyně Eva Jiřička a Katharina Cibulka, když na vídeňských vánočních trzích nabízely teplé nápoje zdarma. Navzdory vlídnému chování obou umělkyň reagovali ostatní trhovci na jejich počínání s nevolí, neboť jim umělkyně snižovaly tržbu. Zpeněžení městského prostředí se objevuje jako jeden z motivů také v práci Oskara Helcela It’s Buildable, jehož protagonistkou je světoznámá architektka Zaha Hadid. Umělec vytváří digitální identitu zesnulé architekty a vybízí k reflexi chystané realizace jejího kontroverzního developerského projektu v centru Prahy.
Jan Ságl: Underground
21 min, 1972
Zobrazit v databázi
Navzdory svému názvu je Underground jedním z mála filmů Jana Ságla, který nedokumentuje českou nezávislou scénu. Snímek zachycuje v jediném statickém záběru nekončící výstup cestujících z prvního pojízdného schodiště ve stanici metra Můstek. Do zřejmého kontextu strukturálního filmu však Ságl exponuje i téma společenské. Dav cestujících je unášen zdánlivě nezastavitelnou silou vpřed bez možnosti vybočení z proudu, jakožto obraz počínající normalizace 70. let. Film byl opakovaně promítán také jako vizuální doprovod koncertů hudební skupiny The Plastic People.
Pigi: Pohádka pro šílence
23 min, 1985
Zobrazit v databázi
Pohádka pro šílence začíná jako bajka. Vlk, hlavní hrdina, nejprve uniká z imaginární zvířecí republiky v pražské ZOO. Po městě se pohybuje v lidské podobě, převlečený za klauna, ve zvířecí masce a později jako dekadentní dívka. Konfrontuje se přitom s reáliemi pozdního socialismu: navštěvuje Spartakiádu, zábavný park a tančírnu na Výstavišti. V závěru filmu se proměňuje do podoby ptáka a pod tlakem bezvýchodnosti okolí dobrovolně umírá. Film autenticky reflektuje bezvýchodnou atmosféru bezčasí konce 80. let, kombinuje dokumentární přístupy se stylizovanými scénami. Touto metodou zachycuje romantický konflikt mezi svobodnou individualitou a rezignovanou společností. Film byl natáčen pro Pigi obvyklou metodou – zasazením fiktivní postavy do autentických dobových reálií.
Martin Ježek: Dům daleko
25 min, 2003
Zobrazit v databázi
Dům daleko je filmovou interpretací stejnojmenné experimentální prózy Věry Linhartové, kterou vytvořil filmař Martin Ježek spolu s kameraman Jakubem Halouskem. Filmový jazyk a experimentální forma výchozího textu vedle sebe stojí v autonomních pozicích. Jako lokaci pro natáčení si filmaři určili město Most symbolicky pro jeho těžařskou historii. Určujícími kritérii byla délka filmu a metráž materiálu: film se točil na formát Super8 a trasa pohybu kamery ve tvaru spirály, která se vinula kolem města. Výchozím bodem byl povrchový lom, dnes umělé jezero. Nedílnou součástí procesu natáčení performativního čtení literární předlohy přímo na místě. Struktura textu tak přímo ovlivňuje i strukturu pořízeného obrazového materiálu. V případě Domu daleko tak odpovídalo každých sto kroků jednomu odstavci textu. V další fázi autoři bez kvalitativní selekce záběrů nebo dodatečném dramaturgickém zásahu přistoupili k přetočení materiálu na formát 16mm.
Eva Jiřička: Grátis punč
6 min, 2006
Zobrazit v databázi
Akce Grátis punč proběhla 18. prosince 2005 na adventních trzích ve Vídni. Umělkyně Eva Jiřička a Katharina Cibulka, s níž se Jiřička seznámila během studií na Akademii výtvarných umění ve Vídni, se rozhodly na vánočních trzích nabízet tradiční teplý nápoj zdarma. Chtěly tak podrobit zkoušce limity adventního naladění společnosti. Jiřička a Cibulka přišly oblečeny záměrně ve světlých ušankách a kabátech a se záměrem komunikovat co možná nejvlídněji. Ostatní trhovci jejich počínání však agresivně odmítli, protože jim tak umělkyně snižovaly tržbu. Eva Jiřička se také v dalších svých akcích zabývala stereotypy městského chování a komunikace, ale Grátis punč zůstává z hlediska reakcí náhodných účastníků nejvyhrocenější.
Oskar Helcel: It’s Buildable
8 min, 2021
Zobrazit v databázi
Audiovizuální dílo It’s Buildable vzniklo jako diplomová práce Oskara Helcela na Katedře fotografie Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Hlavní protagonistkou Helcelova filmu je světoznámá architektka Zaha Hadid, kterou umělec za pomoci technologie deep-fake nechává bloumat zarostlým prostranstvím v místě jejího připravovaného architektonického projektu v centru Prahy. Název díla odkazuje k prohlášení Hadid ve vztahu k jedné z jejích problematických staveb a vybízí k reflexi chystané realizace kontroverzního developerského projektu prostřednictvím digitální apropriace identity zesnulé architekty.
