Umění pohyblivého obrazu

videoprogram

Hudební vize

Hudba výrazně ovlivňuje kvalitu filmového obrazu a naopak, filmový obraz může zásadně proměnit vyznění hudby. Tuto dynamiku reflektovala již umělecká avantgarda 20. let, ale častým námětem umělecké tvorby se stává až díky rozvoji audiovizuálních technologií po druhé světové válce. Umělci a umělkyně produkují experimentální filmy ve spolupráci s hudebníky, vytvářejí oficiální i neoficiální videoklipy a čerpají z populární audiovizuální produkce.

V československém prostředí 70. let se experimentální hudební scéna nachází na okraji normalizační kultury, což ve svých filmech dokumentuje například umělec Jan Ságl, jehož záznamy undergroundových koncertů jsou však paradoxně bez zvuku. Na nezávislé scéně se pohyboval také režisér Ivan Tatíček, který se inspiroval videoklipy z televizního vysílání ve ve svém průkopnickém snímku Metrofilm z roku 1984.

Výraznější rozvoj uměleckého ztvárnění videoklipů nastává na české umělecké scéně až počátkem 90. let, kdy transformace státní televize a zakládání nových televizních stanic otevírá prostor pro experimenty, jež nejsou podřizovány politickým či komerčním zájmům. Tvůrci působící na pražské FAMU mají v tomto období blízko k hudební scéně i televizním studiím, čímž vzniká řada originálních audiovizuálních děl. Režisérka Niké Papadopulosová tak například spolupracuje se skupinou J.A.R. na snímku ke skladbě Studna, zatímco umělec Jan Zajíček natáčí videoklip Karamel je cukr, co už se neuzdraví ke stejnojmenné písni kapely WWW. Zatímco tvůrci z filmových škol mají obvykle k dispozici profesionální zázemí pro natáčení i postprodukci hudebních snímků, umělci a umělkyně z výtvarných akademií často pracují s vlastními prostředky a přetvářejí již existující díla, jako je tomu například v tvorbě Marka Thera či Pavly Scerankové.


Jan Ságl: Skála u Humpolce

7 min., 1971
Zobrazit v databázi

Film Jan Ságla zaznamenává koncert rockové skupiny The Plastic People of the Universe ve Skále u Humpolce, kde na začátku 70. let hudebníci pracovali jako dřevorubci. Ságl se ve filmu téměř bezvýhradně soustředil na výrazy obličeje, gesta a pohyby aktérů – velké expresivní detaily s přímým osvětlením doplňoval klidnějšími záběry hrajících hudebníků. Stejně jako v ostatních filmech daného období akci natáčel na kameru Eumig Super-8. Díky minimálnímu střihu film obsahuje veškerý, chronologicky natočený materiál.


Ivan Tatíček: Metrofilm

8.5 min., 1984
Zobrazit v databázi

Ačkoliv Metrofilm Ivana Tatíčka vznikl na základě inspirace dobovými videoklipy z rakouské televize, není v pravém smyslu film hudební. Dvojice alegorických postav dezorientace a řádu (David Pacholík a Ivana Málková) ve filmu proplouvá v repetitivních pohybech prostory metra a konfrontuje se se systémem pravidel, postupů a geometrickým řádem. Autenticky tak ilustruje dobovou atmosféru osobní volby mezi společenskou rezignací, taktizováním ve veřejném prostoru nebo hledáním vnitřní svobody, kterou mohl skýtat relativně svobodný pohyb v paralelním světě. Hudbu zkomponoval až na dokončený obraz Vladimír Helebrant, člen skupiny Němý Bobeš.


Niké Papadopulosová: Studna

4.5 min., 1996
Zobrazit v databázi

Bakalářský film Niké Papadopulosové s názvem Studna inspirovala stejnojmenná skladba hudební skupiny J.A.R a kultovní epizoda z normalizačního seriálu 30 případů majora Zemana. Videoklip je tvořen prolínáním animovaných a hraných sekvencí, na kterých autorka úzce spolupracovala s členy kapely. Animované části filmu vznikly přetvořením záběrů z původního seriálu za použití technologie VIDOX, jež autorka ručně pomalovala a následně znovu nasnímala. Z původního hororového námětu tak vznikl humorný pastiš, jehož dynamiku podtrhuje rychlý střih a improvizovaná vystoupení členů kapely J.A.R.


Mark Ther: Burger und Ther

3.5 min., 2004
Zobrazit v databázi

Film realizoval Mark Ther během studií v New Yorku v roce 2004 s holandským spolužákem Gebrantem Burgerem. Společně jej natočili za jeden den bez předem připraveného scénáře. Zvuk byl vytvořen v postprodukci. Tato improvizace doprovázená přejatými populárními písněmi, se připodobňuje hudebnímu klipu. Choreografie tanečních kroků dvou párů nohou obou umělců, zvuk otáčení židle, nebo inscenovaný operní zpěv Marka Thera byly vytvořeny jako experimentální průřez zvukovou a hudební složkou s improvizovanými scénami. Gebrant Burger film nikdy neprezentoval.


Pavla Sceranková: Krása

1 min., 2000
Zobrazit v databázi

Krátké video Krása vzniklo jako klauzurní práce během studia Pavly Scerankové na Akademii výtvarných umění v Praze. Detailní záběry kapek oleje rotujících ve vodě nechávají vyniknout jejich struktuře a rytmickému pohybu, což podtrhuje hudební složka díla. Video bylo v původní verzi doprovázeno fragmentem skladby Beauty hudební skupiny Einstürzende Neubauten, z důvodu ochrany autorských práv k původní skladbě však umělkyně vytvořila druhou verzi díla s původním hudebním doprovodem, kterou lze prezentovat v případě nemožnosti zajištění autorských práv k původní verzi. Práce představuje jedno z prvních audiovizuálních děl Pavly Scerankové.

Image: Hudební vize
Music F-Club (Jan Ságl, 1971)