Umění pohyblivého obrazu

videoprogram

Ostentativní akce

Umělecké akce jsou prchavé události, které existují jen po dobu svého trvání v určitém okamžiku. K jejich zachycení umělci a umělkyně nezřídka využívají médium pohyblivého obrazu, s jehož pomocí pořizují obrazový a zvukový záznam. V socialistickém Československu měli umělci ztížené podmínky pro práci s filmem a častěji své umělecké performance dokumentovali prostřednictvím fotografie. Výjimečný vhled do aktivit československé undergroundové scény 60. a 70. let poskytuje tvorba fotografa Jana Ságla, jehož filmy dokumentují také happeningy umělkyně Zorky Ságlové.

K záznamu svých akcí využívá film i umělec Lumír Hladík, jehož díla vznikala ve většině případů bez diváků jen za účasti přítele a amatérského filmaře Petra Soukupa. Autoři a autorky obvykle nezůstávají u práce s pohyblivým obrazem jako pouhým nástrojem dokumentace, ale experimentují s možnostmi filmového jazyka. Výrazně s filmovým vyprávění pracuje například umělec Miloš Šejn, který svá performativní putování krajinou natáčel nejprve na 8 mm film a později také na video.

Využívání dostupných analogových videokamer se stalo běžným v průběhu 90. let, kdy konec umělecké cenzury přispěl k rozšíření akčního umění nejen na pražské, ale také na brněnské a ostravské umělecké scéně, kde působili umělci Tomáš Ruller, Petr Váša, Marian Palla, Jiří Surůvka nebo Petr Lysáček. Rozvoj digitálních technologií a intermediálních přístupů počátkem nultých let ještě více podnítil zájem o experimenty s produkcí a postprodukcí uměleckých akcí prostřednictvím pohyblivého obrazu, a umělci a umělkyně jako Eva Jiřička, Marek Ther, Ondřej Brody, Pavla Sceranková, Radim Labuda nebo Tomáš Hrůza vytvářeli performativní akce přímo pro objektiv kamery.


Jan Ságl: Pocta Fafejtovi

20 min., 1972
Zobrazit v databázi

Film Pocta Fafejtovi zachycuje jednu z posledních landartových akcí Zorky Ságlové, která se odehrála v říjnu 1972 v opuštěné tvrzi Vřísek v Zahrádkách u České Lípy. Hlavním motivem akce bylo vypuštění stovky nafouknutých prezervativů z prvního patra zámku. Název odkazoval na jeden z reklamních sloganů, který používal pražský drogista Fafejta: „Nemuselas k zemi klesat, lepší mohl být tvůj los, kdybych tvůj hoch používal, od Fafejty Primeros“. Akce, která navazuje na sérii krajinných intervencí Ságlové Kladení plín u Sudoměře (1970) a Házení míčů do průhonického rybníka Bořín (1969), se zúčastnili především hudebníci a přátele z okruhu hudební skupiny The Plastic People. Film zaznamenává příjezd do Zahrádek, cestu k tvrzi, přípravu a průběh samotné akce, detailní tvary nafouknutých kondomů a v závěru některé spontánní události, jako byla inscenace Stalinova pomníku, nebo improvizovaný koncert v nedaleké jeskyni.


Miloš Šejn: Psychodrama

13 min., 1970
Zobrazit v databázi

Snímek Psychodrama poprvé zaznamenává putování Miloše Šejna v krajině a obsahuje některé prvky typické pro autorovy další filmy, jakými je senzitivita ke světelnému podání materiálů a povrchů, práce s tmou a šerem, hledání kontrastních průhledů a zejména zvláštní citlivost k atmosféře krajiny.


Lumír Hladík: Už nikdy tenhle balvan

2.5 min., 1978
Zobrazit v databázi

Už nikdy tenhle balvan patří mezi filmové záznamy akcí Lumíra Hladíka, které byly natočeny na 8mm barevný film, jenž byl umělcem v roce 2019 uložen do Národního filmového archivu. Lumír Hladík v druhé polovině sedmdesátých let realizoval několik akcí ve středočeském kraji, kde vyrostl. O výběru krajiny však zpětně říká, že byla pouhým nástrojem, jako když si při kreslení vezmeme papír. V Hladíkových filmových záznamech akcí tak krajina zůstává do jisté míry anonymní a teprve performerovy trajektorie na ni vykreslují nějaké téma. V tomto případě se Hladík pokusil „skoncovat“ s balvanem, jenž ho provokoval od dětství. Po tři dny se přibližoval ke kameni na vrchu Klepec u Úval, aby se k němu dostal co nejblíže, aniž by se ho jakkoliv dotkl. Chronologie této třídenní akce, která proběhla ve dnech 12., 22. a 25. listopadu roku 1978 je ve snímku vyznačena pomocí titulek, které do záznamu při editaci snímku vložil Hladíkův přítel Petr Soukup, jenž, stejně jako šest dalších Hladíkových akcí z téže doby, natočil na vlastní 8mm kameru.


Eva Jiřička: Jízda

3 min., 2004
Zobrazit v databázi

Performance Jízda, v níž se Eva Jiřička v roli dívky projížděla nahá po pražských ulicích ve sportovním kabrioletu, provokujícím způsobem rozostřuje hranice mezi veřejným a soukromým a tematizuje problém dívání se. Snímek začíná v garáži vylepené plakáty nahých modelek, kterým umělkyně věnuje jemný úsměv stejně jako nablýskanému zaparkovanému autu. Při pozornějším shlédnutí vychází najevo, že se střídají záběry udivených kolemjdoucích a záběry do kabiny auta na nahou umělkyni. Umělkyně však nikdy není nahá v jednom záběru s reagujícími lidmi. Do dialogu s exhibováním, vstupuje voyeurství kolemjdoucích, ale také divácká imaginace, v níž hrají podstatnou roli zažité stereotypní genderové mechanismy. Eva Jiřička, podobně jako i v dalších akcích, které nemohly být natočeny statickou kamerou, spolupracovala na realizaci s další umělkyní, v tomto případě se Sylvou Málovou jako kameramankou.


Pavla Sceranková: Úkryt

1 min., 2006
Zobrazit v databázi

Audiovizuální dílo Úkryt se skládá z krátkých performativních akcí Pavly Scerankové, ve kterých autorka pracuje s představou zakrývání a originálním způsobem propojuje médium sochy, performance a pohyblivého obrazu. Zatímco v Sáčkování se autorka ukrývá v papírovém sáčku na louce, v díle Úkryt se zabaluje během intimních činností v soukromém prostoru studentského domu. Práce vznikla během autorčina studijního pobytu na skotské univerzitě Gray School of Art Aberdeen.


Radim Labuda: Bez názvu

2 min., 2003
Zobrazit v databázi

Video, v němž se dva muži – jeden z nich je v obleku, druhý je nahý – věnují každodenním raním úkonům ve společné koupelně, natočil Radim Labuda jako svou první videoperformance. Ranou tvorbu Radima Labudy charakterizuje zájem o dynamiku partnerských i širších společenských vztahů, o znázornění mocenských vazeb dominance, podřízení, ale i subverze. Znázornění tělesnosti, včetně nahoty, může podle kontextu implikovat sebepřijetí, upřímnost, rozhodnost, stejně jako jindy nedostatečnost či znejistění.


Tomáš Hrůza: Turista

8 min., 2007
Zobrazit v databázi

Krátká videoperformance s názvem Turista vznikla během studia Tomáše Hrůzy v Ateliéru fotografie na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Film zachycuje jednoduchou akci umělce v krajině, během které autor zapíná kameru, poodchází o kus dál k lesu a zůstává nehnutě několik minut stát až do momentu, kdy se podívá na telefon a kameru znovu vypíná. Film byl koncipován jako součást fotografického cyklu Turisti, na kterém autor začal pracovat během svého studijního pobytu na University of Derby ve Spojeném Králoství, a jenž se stal součástí umělcovi magisterské práce. Pobyt ve Velké Británii byl pro vznik díla podstatný, neboť omezené možnosti volného pohybu v přírodě přivedly umělce k otázce časovosti, kterou moderní městský člověk prožívá ve vztahu ke krajině.


Alžběta Bačíková: Věž I., Věž II.

7 min., 2013
Zobrazit v databázi

Dílo Věž je tvořeno dvěma filmy, jež odkazují k Tatlinovu utopickému projektu Věže třetí internacionály z počátku 20. let 20. století. Filmy zachycují performativní akci Alžběty Bačíkové, během které se autorka pokouší o zapálení modelů Tatlinovy ikonické věže na zasněžené zahradě. Zatímco velký model lehá ve filmu Věž I. popelem, zapálení malé Věže II. je předem odsouzeno k nezdaru, neboť umělkyně záměrně volí neadekvátní postup. Autorka v díle reflektuje pozici jednotlivce ve vztahu k monumentu, jehož úlohou je zprostředkování utopických ideálů.

Image: Ostentativní akce
Věž II (Alžběta Bačíková, 2013)